POLÉVKA, ZÁKLAD KUCHYNĚ I ZDRAVÍ

TWIST BÁBOVKA S MÁSLOVOU DÝNÍ A ZÁZVOREM
29.9.2022
ŠVESTKY S MANDLEMI V RUMU
3.10.2022

V nejedné světové kuchyni jsou polévky základem vaření – a ta česká není výjimkou. Polévka a hlavní jídlo patří nejen ke svátečnímu obědu, ale i do „obyčejného“ poledního menu každé restaurace i školní a závodní jídelny. V minulosti byly polévky hlavním jídlem samy o sobě, a dnes tomu často není jinak.

Polévky mají v české kuchyni své naprosto nezastupitelné místo. V dobách dávno minulých se polévky i snídaly, až časem je z ranního jídelníčku vytlačila káva, ať už pravá nebo náhražková. A že v náhradě polévky za kávu mnozí hlídači zdravého lidového stravování viděli velký úpadek!

Základní dělení polévek je na ty zahuštěné a na vývary. Vydatný masový vývar, ideálně i z kostí, je výživová pecka: najdete v něm řadu minerálů a stopových prvků, které i nemocného člověka nebo šestinedělku postaví na nohy. A pořádný vývar je i základem zahuštěné polévky, je to prostě on a nikdo jiný, kdo jí dodá nejen další živiny, ale i plnou chuť.

Do polévek všeho druhu snadno zpracujete různé zbytky: odřezky zeleniny i masa, košťály a někdy i slupky, které by jinak putovaly do kompostu, pár plátků zbylé slaniny nebo jiné uzeniny. Vše stačí doplnit hrstí luštěnin nebo třeba vejcem a vydatné jídlo za pár korun je na světě.

Jedna z věcí, které na těchto polévkách miluju, je, že na začátku nikdy nevím, co bude v hrnci na konci. Tu najdu ve spíži zavadlou papriku nebo petržel, tady mi zbyl řapík celeru a kousek pórku, tady ještě odběhnu na zahradu pro čerstvý bobkový list, a když už jsem tam, utrhnu ještě kousek tymiánu a šalvěje. K servírování poslouží zbytek bílého jogurtu nebo smetany, na ozdobu bych ještě mohla udělat pár krutonů z tvrdnoucího pečiva a kousku sýru, který už se na nic nehodí, nebo ztracené vejce. A houby! Do každé druhé polévky se hodí hrst sušených lesních hub nebo exotičtějšího jidášova ucha, možná i vy máte v lednici pár zbylých oschlých žampionů. A aby se všichni najedli opravdu do syta? Krupicové noky jsou hotové raz dva, rýžové nudle jí dodají zase jiný nádech a drobné těstoviny nebo kuskus jsou vždy po ruce.

Radši už ale mlčím, protože o polévkách bych mohla vyprávět půl dne, a představím vám pár krasavic z našeho blogu, které by neměly upadnout v zapomnění!

VÝVARY

Do masopustu ještě daleko, ale pořádný vývar z uzeného kolene vás dostane vždycky. A když ho navíc doplníte sýrovými taštičkami, budou se strávníci oblizovat až za ušima. U tohohle vývaru rozhodně platí, že zasytí víc než leckteré klasické hlavní jídlo. Pořádná dávka masa a zeleniny zaplní břicho opravdu každému. Navařit si ho klidně můžete den dopředu, a až přidejte domů promrzlí z podzimní plískanice, prohřeje vás do morku kostí.

Název půlnoční polévka jsem dosud neznala, ale dle mého malého průzkumu internetem a vysvětlení kolegyně Jany je druhů půlnočních polévek nespočet. Zpravidla nejsou zahuštěné, dělají se z libového masa a postaví vás na nohy i po probdělé noci. Ať už jste nespali proto, že jste byli na večírku, máte nemocné malé děti nebo jste třeba byli na noční v práci, tenhle životabudič, jehož základem je maso, zelenina a často i luštěniny (a někdy i nějaký ten alkohol nebo aspoň výrazné koření) vám dodá potřebnou energii.

Drůbeží polévky jsou základ. K kuřete, slepice, kachny nebo krůty... Pokud nemáte maso čerstvé, můžete použít i pečení: stačí si schovat všechny kosti, odřezky a třeba i kousek masa a „zrecyklovat“ je do dalšího jídla, polévky. Přidejte čerstvou zeleninu, dejte si tu práci se sýrovými knedlíčky a u stolu bude ticho – největší odměna každé hospodyně, protože všichni mají plné pusy a chtějí další sousto tak rychle, že ani nemají čas mluvit.

HUSTÉ POLÉVKY

Klasika s párkem, bramborami a v některých verzích i kysaným zelím se neomrzí. Při studiích na vysoké škole jsem na ni (a taky na dršťkovou a gulášovou) chodívala do řeznictví za rohem od fakulty. Pěkně na stojáka s výhledem do rušné pražské Kaprovy ulice, za zády mi vonělo uzené a brýle se mi mlžily horkostí polévky. Když ji totiž uděláte z pořádného, poctivého a kvalitního párku, nic se jí prostě nevyrovná!

Budu se opakovat, ale i tahle polévka patří mezi moje nejoblíbenější. Já bych prostě mohla být živa jen o polévkách. Víte ale, proč se jí říká couračka? Dnes jsme zvyklí jíst každý ze svého talíře, dřív tomu tak ve vesnických chalupách ale nebylo a polévka se nezřídka jedla přímo z hrnce uprostřed stolu. Jak si jistě dovedete představit, na stole to leckdy udělalo pěkný nepořádek – jak se zelí couralo za lžicí a odkapávalo z něj. Tenhle poetický název neoznačuje nic jiného než vznik louže mezi hrncem a strávníkem.

Na podzim, v hlavní sezoně hříbků, nesmí chybět recept na kulajdu. Vůně hub, smetany a kopru prostoupí celý byt a člověku se začnou sbíhat sliny na brambory a ztracené vejce v polévce. Sníst se jí dá nekonečně mnoho a když už má člověk dost, může si odpočinout a za hodinku si dát repete!

MĚJTE VŽDYCKY PO RUCE

 
 

MOHLO BY SE VÁM MOHLO HODIT...


 

Recepty, které by vás ještě mohly potěšit

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *