Vítejte u decoDoma!
Přihlaste se k odběru novinek
získáte pravidelnou dávku vyzkoušených receptů, fungujících návodů a inspirace na zútulnění vašeho domova.
Odběr můžete odhlásit v každé zprávě nebo telefonicky na zákaznickém oddělení.
Vítejte u decoDoma!
Přihlaste se k odběru novinek
získáte pravidelnou dávku vyzkoušených receptů, fungujících návodů a inspirace na zútulnění vašeho domova.
Odběr můžete odhlásit v každé zprávě nebo telefonicky na zákaznickém oddělení.
V nejedné světové kuchyni jsou polévky základem vaření – a ta česká není výjimkou. Polévka a hlavní jídlo patří nejen ke svátečnímu obědu, ale i do „obyčejného“ poledního menu každé restaurace i školní a závodní jídelny. V minulosti byly polévky hlavním jídlem samy o sobě, a dnes tomu často není jinak.
Polévky mají v české kuchyni své naprosto nezastupitelné místo. V dobách dávno minulých se polévky i snídaly, až časem je z ranního jídelníčku vytlačila káva, ať už pravá nebo náhražková. A že v náhradě polévky za kávu mnozí hlídači zdravého lidového stravování viděli velký úpadek!
Základní dělení polévek je na ty zahuštěné a na vývary. Vydatný masový vývar, ideálně i z kostí, je výživová pecka: najdete v něm řadu minerálů a stopových prvků, které i nemocného člověka nebo šestinedělku postaví na nohy. A pořádný vývar je i základem zahuštěné polévky, je to prostě on a nikdo jiný, kdo jí dodá nejen další živiny, ale i plnou chuť.
Do polévek všeho druhu snadno zpracujete různé zbytky: odřezky zeleniny i masa, košťály a někdy i slupky, které by jinak putovaly do kompostu, pár plátků zbylé slaniny nebo jiné uzeniny. Vše stačí doplnit hrstí luštěnin nebo třeba vejcem a vydatné jídlo za pár korun je na světě.
Jedna z věcí, které na těchto polévkách miluju, je, že na začátku nikdy nevím, co bude v hrnci na konci. Tu najdu ve spíži zavadlou papriku nebo petržel, tady mi zbyl řapík celeru a kousek pórku, tady ještě odběhnu na zahradu pro čerstvý bobkový list, a když už jsem tam, utrhnu ještě kousek tymiánu a šalvěje. K servírování poslouží zbytek bílého jogurtu nebo smetany, na ozdobu bych ještě mohla udělat pár krutonů z tvrdnoucího pečiva a kousku sýru, který už se na nic nehodí, nebo ztracené vejce. A houby! Do každé druhé polévky se hodí hrst sušených lesních hub nebo exotičtějšího jidášova ucha, možná i vy máte v lednici pár zbylých oschlých žampionů. A aby se všichni najedli opravdu do syta? Krupicové noky jsou hotové raz dva, rýžové nudle jí dodají zase jiný nádech a drobné těstoviny nebo kuskus jsou vždy po ruce.
Radši už ale mlčím, protože o polévkách bych mohla vyprávět půl dne, a představím vám pár krasavic z našeho blogu, které by neměly upadnout v zapomnění!
Do masopustu ještě daleko, ale pořádný vývar z uzeného kolene vás dostane vždycky. A když ho navíc doplníte sýrovými taštičkami, budou se strávníci oblizovat až za ušima. U tohohle vývaru rozhodně platí, že zasytí víc než leckteré klasické hlavní jídlo. Pořádná dávka masa a zeleniny zaplní břicho opravdu každému. Navařit si ho klidně můžete den dopředu, a až přidejte domů promrzlí z podzimní plískanice, prohřeje vás do morku kostí.
Název půlnoční polévka jsem dosud neznala, ale dle mého malého průzkumu internetem a vysvětlení kolegyně Jany je druhů půlnočních polévek nespočet. Zpravidla nejsou zahuštěné, dělají se z libového masa a postaví vás na nohy i po probdělé noci. Ať už jste nespali proto, že jste byli na večírku, máte nemocné malé děti nebo jste třeba byli na noční v práci, tenhle životabudič, jehož základem je maso, zelenina a často i luštěniny (a někdy i nějaký ten alkohol nebo aspoň výrazné koření) vám dodá potřebnou energii.
Drůbeží polévky jsou základ. K kuřete, slepice, kachny nebo krůty... Pokud nemáte maso čerstvé, můžete použít i pečení: stačí si schovat všechny kosti, odřezky a třeba i kousek masa a „zrecyklovat“ je do dalšího jídla, polévky. Přidejte čerstvou zeleninu, dejte si tu práci se sýrovými knedlíčky a u stolu bude ticho – největší odměna každé hospodyně, protože všichni mají plné pusy a chtějí další sousto tak rychle, že ani nemají čas mluvit.
Klasika s párkem, bramborami a v některých verzích i kysaným zelím se neomrzí. Při studiích na vysoké škole jsem na ni (a taky na dršťkovou a gulášovou) chodívala do řeznictví za rohem od fakulty. Pěkně na stojáka s výhledem do rušné pražské Kaprovy ulice, za zády mi vonělo uzené a brýle se mi mlžily horkostí polévky. Když ji totiž uděláte z pořádného, poctivého a kvalitního párku, nic se jí prostě nevyrovná!
Budu se opakovat, ale i tahle polévka patří mezi moje nejoblíbenější. Já bych prostě mohla být živa jen o polévkách. Víte ale, proč se jí říká couračka? Dnes jsme zvyklí jíst každý ze svého talíře, dřív tomu tak ve vesnických chalupách ale nebylo a polévka se nezřídka jedla přímo z hrnce uprostřed stolu. Jak si jistě dovedete představit, na stole to leckdy udělalo pěkný nepořádek – jak se zelí couralo za lžicí a odkapávalo z něj. Tenhle poetický název neoznačuje nic jiného než vznik louže mezi hrncem a strávníkem.
Na podzim, v hlavní sezoně hříbků, nesmí chybět recept na kulajdu. Vůně hub, smetany a kopru prostoupí celý byt a člověku se začnou sbíhat sliny na brambory a ztracené vejce v polévce. Sníst se jí dá nekonečně mnoho a když už má člověk dost, může si odpočinout a za hodinku si dát repete!
Libeček je plevel, který jakmile jednou zasadíte, už se ho nikdy nezbavíte. A protože umí mít pořádnou nadúrodu, není od věci připravit si zásobu na zimu. Třeba v podobě libečkové pasty.
Takové jako domácí nikdy žádné běžné nudle z obchodu nebudou. jejich příprava chce čas a cvik, ale pokud je pořádně prosušíte, můžete je skladovat klidně celou zimu. Z hrubé mouky mají skvělou texturu, s válením vám pomůže strojek a krájení už pak bude hračka.
Překvapila vás fotka s takovýmto titulkem? Tak to asi neznáte domácí polévkové koření. Přebytky zeleniny z léta, kdy není zase tak drahá, snadno nasušíte a namícháte si z ní ideální vývar v prášku (opravdu ho lze použít na výrobu polévky!), ale hlavně jako koření všude tam, kam se hodí naběračka vývaru, který ale nemáte po ruce.
Recepty, které by vás ještě mohly potěšit
