DUŠIČKY JSOU TU. CO VŠE JE TŘEBA UDĚLAT NA HROBU?

Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka zesnulých, Svátek zesnulých – nebo prostě Dušičky. 2. listopad, kdy na své zesnulé vzpomínáme možná o něco víc než jindy, je za pár dní tu.

Někdo na hřbitov chodí každou chvíli, někdo se na něj vypraví jednou do roka, obvykle právě na Dušičky. Málokdo ví, že je to svátek opravdu velmi starý, který vychází z keltského Samhainu i ze staroslovanských ještě pohanských oslav. Původně se na českém území nejspíš slavilo oboje, až vše splynulo do křesťanských oslav Dušiček. Samhain, který se slaví v noci z 31. října na 1. listopadu a během nějž se už staří Keltové oblékali do hadrů na ochranu před zlými duchy, dnes známe v jeho modernější podobě, Halloweenu. Dnešní křesťanské oslavy založil v roce 998 opat z Cluny, 2. listopadu se slaví od 13. století

Na přelomu 19. a 20. století se v rámci oslav Dušiček dělaly celé průvody na hřbitovy, které se dodnes leckde dodržují jako lampionové, i když se časově posunuly spíš ke sv. Martinu. Já osobně mám Dušičky moc ráda a naše děti taky. Naštěstí jim ještě nikdo neřekl, že na hřbitově by se měly bát, takže každoročně v předvečer Dušiček nebo přímo na ně (zásadně ale až po tmě) vyrazíme na vesnický hřbitov na hrob jejich prababičky a pradědečka, které sice nepoznali, ale učí je to úctě k našim předkům. A hlavně: všichni si užíváme tu těžkou nasládlou vůni květů, která se mísí s vůní vosku i podzimního tlejícího listí. Už se nemůžu dočkat, až za pár dní vyrazíme zase.