Vítejte u decoDoma!
Přihlaste se k odběru novinek
získáte pravidelnou dávku vyzkoušených receptů, fungujících návodů a inspirace na zútulnění vašeho domova.
Odběr můžete odhlásit v každé zprávě nebo telefonicky na zákaznickém oddělení.
Vítejte u decoDoma!
Přihlaste se k odběru novinek
získáte pravidelnou dávku vyzkoušených receptů, fungujících návodů a inspirace na zútulnění vašeho domova.
Odběr můžete odhlásit v každé zprávě nebo telefonicky na zákaznickém oddělení.
Existují jen dva druhy lidí: ti, kteří koprovku milují, a ti, kteří by ji nikdy nedali do úst. Jen málokterá bylinka budí tolik emocí jako právě kopr – a já doufám, že vy, co tenhle článek čtete, patříte do té první skupiny, stejně jako já.
Aromatických bylinek, jako je kopr, se na přelomu 19. a 20. století používala celá řada, aby pak máta, šalvěj, saturejka, kerblík nebo rozmarýna z českých receptů po 1. světové válce téměř vymizely – co nešlo nasušit jako kmín či bobkový list, to jako by do našich kuchařek nepatřilo. Respektive v kuchařkách se ještě občas zelené bylinky našly, ale do hrnců se dostávaly spíš výjimečně. Pamatuju si, jak jsem jako malá byla fascinovaná máminou zelenou bylinkovou zahrádkou na balkoně našeho panelákového bytu, na začátku 90. let to nebylo ani zdaleka tak běžné, jako je tomu poslední dekádu.
Příprava: 35 minut * 4 porce
Omáčka
K podávání
Koprová omáčka není nijak náročná na přípravu, s trochou dopomoci ji zvládnou i malí kuchaříci. Kuchařský postup koprovky, stejně jako dalších omáček, se k nám dostal z francouzské kuchyně, a pokud si dáte záležet a dáte omáčce dostatek času, nebude mít s lepidlem s polosyrovou moukou ze školních jídelen nic společného.
Já mám koprovku ze všeho nejraději s bramborami a vejcem, pokud preferujete verzi s vařeným hovězím (ideální je na to kousek předního), máte vystaráno o přípravu vývaru, který využijete právě z vaření masa. Na fotce vidíte vývar z obraných kostí z pečeného kuřete, které jsem dělala předchozí den, klidně ale udělejte jen slabý zeleninový vývar z toho, co doma zrovna najdete. Zkrátka jak kdysi někde říkal Zdeněk Pohlreich, všechno je lepší než čistá voda.
1. Máslo rozpusťte v hlubším rendlíku a když začne pěnit, zaprašte jej moukou. Metličkou – já na to mám nejraději tu omáčkovou, tedy plochou se spirálou – pořádně prošlehejte a ještě než začne mouka tmavnout, podlijte za stálého šlehání asi třetinou (ideálně horkého) vývaru. Když je perfektně rozmíchání, přilijte zbytek vývaru a opět pořádně prošlehejte, aby omáčka byla dokonale hladká a bez jíškových hrudek. Osolte.
2. Pozvolna vařte asi 15–20 minut, aby mouka nezůstala syrová, tohle je důležitý krok, aby z omáčky nebylo ono lepidlo. Na povrchu se během varu bude tvořit pěna, kterou lžící tu a tam seberte, omáčka pak bude ještě hedvábnější a lehčí.
3. Do malého rendlíku nalijte ocet a přiveďte jej k varu. Nechte jej svařit asi na polovinu, zbavíte se tak většiny štiplavých nepříjemných aromatických látek , takže hotová omáčka bude ve výsledku mít vyváženější chutě.
4. Do provařeného základu přilijte smetanu ke šlehání a ještě asi 2 minuty nechte provařit, aby se vše dobře propojilo. Dochuťte svařeným octem (po částech, odebrat už nejde!) a cukrem, případně ještě trochu dosolte. Vyvážená chuť koprovky je doslova alchymie, takže si s tím pořádně vyhrajte. Univerzální množství octa a cukru neexistuje, každý to má rád trochu jinak a záleží i síle a druhu vývaru. Dochucování ideálně nechte až na okamžik, kdy se chystáte omáčku podávat, smetanu jeho kyselost může srazit a byla by pak nevzhledná. Mně se ji ještě srazit nepodařilo, ale učené knihy to doporučují skoro jako nutnost.
5. Na závěr do omáčky vmíchejte jemně nasekaný kopr a podávejte, jak máte rádi: s vařenými bramborami či knedlíkem, s naměkko vařeným či ztraceným vejcem nebo se zmiňovaným vařeným hovězím.
Omáčka se nejlépe jí z hlubokého talíře, vám ale připadá takové servírování jako pro děti? Položte jej na hezký mělký třeba tenhle s něžným reliéfem, i obyčejné jídlo na obyčejném talíři dostane punc svátečnosti.
