Vítejte u decoDoma!
Přihlaste se k odběru novinek
získáte pravidelnou dávku vyzkoušených receptů, fungujících návodů a inspirace na zútulnění vašeho domova.
Odběr můžete odhlásit v každé zprávě nebo telefonicky na zákaznickém oddělení.
Vítejte u decoDoma!
Přihlaste se k odběru novinek
získáte pravidelnou dávku vyzkoušených receptů, fungujících návodů a inspirace na zútulnění vašeho domova.
Odběr můžete odhlásit v každé zprávě nebo telefonicky na zákaznickém oddělení.
Polévka z kysaného zelí zdaleka nepatří jen k českým specialitám. Má obrovskou tradici v mnoha zemích a všude se upravuje dost odlišným způsobem. Z toho vyplývá, že i u nás se krajově dochucuje všelijak. Ale je jasné, že tou nejlepší polévkou je ta vaše…
Přesto si troufám předložit vám tento recept, který patří v naší rodině k těm nejrodinnějším. Zelňačku připravuji s láskou a pokaždé se vzpomínkou na mého dědu, vedle kterého jsem vyrůstala. Dědeček si totiž tuhle zelňačku vařil sám a já jsem si ji matně zapamatovala. Děda se narodil roku 1898, fakt. A mužští z této doby se rozhodně nemotali kolem plotny. I v důchodu měl od rána do večera plné ruce práce a milion zájmů (třeba se naučil sám hrát na housle). Chuť na něco dobrého ho ovšem postavila i ke kamnům. Vedle zelňačky zvládal už jen dušená jablka, ale stačilo to. Výtečné zelí jsme měli vždycky, naložené v kamenném hrnci – zeláku. To zase nakládal táta, a od té doby jsem neochutnala lepší. No nic, nebudu unavovat vzpomínkami, jen musím říct, proč se polévce říkala couračka. Prostě proto, že nakrouhané zelí si děda nikdy nerozkrájel, a když jste polévku jedli, dlouhé kousky se vám couraly za lžící a cákaly kolem. Bez pořádné spotřeby ubrousků jste se nenajedli :o)
Tuto lehce nakyslou polévku můžete vařit z vody, ale i z dobrého hovězího nebo uzeného vývaru. Kromě zelí do ní patří klobása, brambory, spousta koření, i zakysaná smetana. Francouzi například přidávají sušené švestky, Italové rajčata, do středomořské zelné polévky patří olivy. Můžete dát přednost pikantnosti a chilli papričkám, ale v každém případě platí, že je to skvělá polévka do chladných dnů. Protože je to jídlo s historií, zelňačku servírujte v rustikálních keramických miskách, nebo dokonce v plechovém hrnci. Dnešní smaltované nádobí se vyrábí ručně stejnou technologií, jako kdysi. Vsadím se, že vám z něj bude chutnat!
Příprava: 1 hodina * Získáte: 2 l husté polévky
1. Do předem připraveného vývaru vložte brambory nakrájené na kostičky, oloupanou cibuli, sůl a pepř. Vařte na středním plameni asi 10-15 minut, až začnou brambory měknout.
2. Pak přidejte pokrájené zelí i zelnou šťávu, klobásu nakrájenou na kolečka, nové koření, bobkový list a kmín.
3. Ze sádla a mouky vytvořte jíšku, v poslední fázi v ní osmahněte sladkou papriku a vložte do polévky. Dobře ji rozmíchejte a vařte na mírném plameni, až zelí změkne.
4. Nakonec polévku okořeňte trochou pálivé papriky (případně vložte kousek nasekané chilli papričky), dosolte a opepřete, a podávejte se lžící zakysané smetany.
Toto jsou základní suroviny, tedy nic náročného. Polévka je strašně jednoduchá, ale od dob, jak si ji pamatuji, trošku vylepšená o tu smetanu. Přiznávám, že mi víc chutná bez. Zelí, kromě toho, že je nesmírně zdravé, vydrží dlouho horké, takže tato polévka se u nás pokaždé podávala chřipkovým marodům na prohřátí bolavého krku.
Vývar si připravte den dopředu a maso využijte jiným způsobem. Polévka je velmi chutná také z uzeného vývaru. Vyzkoušejte, co vám bude více vyhovovat. Platí však, že tou nejpodstatnější přísadou je chuť zelí. Nemáte-li dobré, kvalitu polévky už nedohoníte. Ještě drobná rada – brambory uvařte vždy zvlášť a zelí přidejte později. Zabraňuje totiž jejich změknutí.
Existuje více jídel, jejichž receptury jsou krajově hodně odlišné. A všude si lidé říkají, jak je ta jejich příprava tou nejlepší. Totéž platí i v rodinách. Milovaná jídla prostě musí být uvařena tak, jak je váš jazýček zvyklý. K těmto jídlům patří i zelňačka.
