ITALSKÝ LIKÉR LIMONCELLO

S orosenou sklenkou limoncella, hořkosladkého citronového likéru, si zavzpomínáte na léto. Voní tak krásně, že se rázem ocitnete v rozpálených uličkách Sorrenta.

Právě ze svahů Sorrentského poloostrova pocházejí nejšťavnatější citrony, které jsou tak lahodné, že se prý mohou sníst samotné. Alespoň to říká Emanuele Ridi. Tato odrůda citronů má silnou kůru, která obsahuje hodně cenný citronový olej. Plody jsou robustní a mají lehce nasládlou chuť. Sklízejí se v dubnu. Vzpomínám, že v létě jsem bio citrony z této oblasti dostala bez potíží i u nás. Když jsem strouhala kůru, voněla celá kuchyně. V tomto období se nákup těchto neošetřených, čerstvých plodů už nepoštěstí, takže nezbývá, než si příště výrobu likéru lépe načasovat.

Ale, chuť na likér přišla právě teď, asi mě k tomu nápadu přivedl venkovní chlad. A pak jsem také chtěla využít pěknou láhev s drátěným uzávěrem, o které jsem předpokládala, že bude s jásavě žlutým likérem dobře vypadat. Dlouhý proces tradiční výroby napodobit nelze, ale zjednodušenou přípravu limoncella si můžete vyzkoušet se mnou.

Nakládala jsem z odrůdy Eureka a likér jsem dělala poprvé. Nemohu si stěžovat, výsledek je výborný (a to vážně nejsem na sladké likéry). Mlsné partě kolem sebe jsem podala k degustaci originální likér i svůj. Dopadla jsem dobře. Italský likér byl silnější, můj byl méně sladký (což nám chutnalo) a hodně voňavý. Nutno podotknout, že jsme limoncello ochutnávali za čerstva, hned při focení, a likér bude ještě nějaký čas zrát. S každým dnem má nabrat na síle a lepší chuti. No, jestli ho ubráním…

DOMÁCÍ LIMONCELLO

Příprava: 30 minut + 40 minut na dokončení + 2 týdny na naložení * Získáte: láhev o obsahu 750 ml

• 6 větších bio citronů, asi 550 g
• 400 ml bílého rumu, 37-40% 
• 300 g krupicového cukru
• 300 ml vody

1. Citrony s chemicky neošetřenou kůrou dobře omyjte a pomocí škrabky (viz foto níže) zbavte tenké, povrchové slupky. Nesnažte se zajet do bílé kůry hlouběji, protože je hořká.

2. Získanou kůru vložte do čisté sklenice, zalijte 400 ml bílého rumu a promíchejte. Láhev zakryjte alobalem a nechte v chladu a tmě 14 dní zrát. Během této doby láhev několikrát promíchejte.

3. Po dvou týdnech přeceďte naloženou citronovou kůru, tekutinu přefiltrujte do nerezové misky, a smíchejte s vlažným cukrovým rozvarem:

Cukr dejte do kastrůlku, přilijte 300 ml vody a promíchejte. Cukr svařte tzv. na nitku. Jde o to, aby se tekutina zredukovala a cukr získal charakteristickou chuť. Dělá se to tak, že rozpuštěný cukr začnete zahřívat na středním plameni. Příliš nemíchejte, jen kastrůlkem pohybujte a dejte pozor, aby se cukr nepálil na stěnách. Když vidíte, že cukr mírně zhoustl, kápněte si ho na lžičku, strčte do něj prsty a oddálením palce a ukazováčku zjistěte, zda se začíná táhnout – pozor cukr je horký! V této fázi ho odstavte a nechte zchladnout.

Hotové limoncello přelijte pomocí trychtýře do sterilované láhve a uzavřete. Dejte ji do chladničky ještě alespoň na 14 dnů. Nápoj podávejte hodně vychlazený, jako aperitiv či digestiv.

Alkohol, do kterého se kůra nakládá, bývá až 80%, ve výsledku limoncelo obsahuje asi 34 % alkoholu. Použila jsem běžný bílý rum (37,5 %), takže hotový nápoj vás neporazí. Naředí ho ještě cukrový rozvar obsahující vodu. Výsledná chuť je jemně hořkosladká a lahodná. Láhev přichystaná na hotový likér (vpravo) hlásí už dopředu, že vaše kuchyně bude naprosto originální!

Do likéru patří jen vrchní, tenoučká žlutá slupka. Snažte se nezakrojit hlouběji do bílé vrstvy, albeda, které by způsobilo přílišnou hořkost nápoje. Můžete pracovat dvěma způsoby. Kůru z citronů buď naškrábejte speciální škrabkou s očky – vytvoříte tak jemné proužky, hodící se také na ozdobu pokrmů – nebo pracujte pomocí škrabky na zeleninu, kterou okrájíte širší proužky. Je to určitě rychlejší.

Uplynulo 14 dní – a zde už mám krásně vylouhovanou citronovou kůru. Oproti předchozí fotce vidíte, že citrony zbělely a předaly svou barvu okolní tekutině. Teprve pro scezení vynikla její zářivá žluť. Docela mě to překvapilo, jak je intenzivní. Až se vychladí cukrový rozvar v kastrůlku, mohu vše smíchat a uskladnit v láhvi. A samozřejmě, za chvíli při finálním focení ochutnáme!

Ještě malá rada z praxe

• Až se pustíte do nakládání kůry, rozhodně mějte citrony čerstvě nakoupené. Tím, že kůra není ošetřena voskem, jako je tomu u běžných citronů, rychle vysychá, a tvrdne. Při okrajování pak musíte vynaložit větší úsilí, nehledě na to, že vám škrabka může zajet do prstu. Mě se to stalo, protože jsem měla na focení vše nachystáno pár dní dopředu, a v hodině H mě čekaly pěkně ztvrdlé citrony. Není to na nich vidět, ale pracovalo se špatně. Ty navoskované vydrží mnohem déle, což jsem si neuvědomila…